Komíny.cz - Komínové systémy na míru

 
 
  Home 
  Služby 
  Reference 
  Kontakt 
NABÍDKA Práce

Na hlavní pracovní poměr přijmeme montážní dělníky. Požadujeme řidičské oprávnění sk.B, trestní bezúhonnost a odpovídající pracovní nasazení. Nabízíme náležité mzdové ohodnocení (140CZK/hod. + bonusy), mobilní telefon a zázemí firmy pracující v oblasti výroby a montáže komínů již od roku 1991. Staňte se členem našeho týmu. Nástup možný ihned.

Více informací: Petr Straka, tel.: 777 789 283, mail: petr.straka@kominy.cz

Jsme tu pro Vás

Najdete nás také na    

Nový web

Naše sesterská společnost zabývající se prodejem betonových výrobků a montážemi spustila nový WEB

www.betonovekonstrukce.cz

12.5.2013 Požární bezpečnost spalinových cest

Požární bezpečnost spalinových cest - reakce na článek ČSTZ

Datum: 12.5.2013
 
Na stránkách ČSTZ byl zveřejněn článek Ing. Buchty, ve kterém se velice silně vymezuje proti tvrzení, že teploty spalin nad 85°C jsou z hlediska požáru nebezpečné. Dále se autor, jak je jeho stálým zvykem, ohrazuje proti provádění kontrol spalinových cest od spotřebičů na plynná paliva a napadá platnost a smysl Nařízení vlády č. 91/2010 Sb.

Vzhledem k tomu, že je to příliš vážné téma na to, aby se s ním tímto způsobem dalo hazardovat, rozhodl se na článek reagovat ing. Jaroslav Schön - viceprezident SKČR

Nařízení vlády 91/2010 Sb. sleduje péči o spotřebiče paliv a spalinové cesty nejen z hlediska požární ochrany, ale i z hlediska provozní bezpečnosti.

Domnívat se, že provozem spotřebiče paliv a spalinové cesty jsou uživatelé, či stavba ohroženi pouze a jedině z hlediska požární bezpečnosti, není z pozice zdravého rozumu možné. Proto je Nařízení vlády koncipováno tak, aby dalo návod uživatelům, jak se starat o spotřebiče paliv a spalinové cesty, aby se nebezpečí požáru, či otravy CO blížilo limitně k nule. Na základě rozboru člena Legislativní rady vlády ČR a na základě nálezů Ústavního soudu, bylo potvrzeno, že je tato koncepce NV 91/2010 Sb. (tzn. požární a provozní bezpečnost) v souladu s ústavním a právním pořádkem ČR.

Není tedy pravda, jak tvrdí Ing. Buchta ve svém článku, že NV se má zabývat pouze požární bezpečností.

Jak to tedy s tou provozní bezpečností je?

K tomu, aby nedocházelo k otravám oxidem uhelnatým (CO), správně seřízený a vyčištěný spotřebič (jak napsal jiný odborník z oblasti plynu) bohužel nestačí. Bez dostatečného množství spalovacího vzduchu, přítomnosti CO ve spalinách nezabráníme. Potřebujeme funkční spalinovou cestu a přístup vzduchu do prostoru, kde se spotřebič paliv nachází.

Ať už jde o nucený či přirozený odtah spalin, vždy musíme zajistit tuto funkci v dostatečné intenzitě. Pokud odtah spalin přestane fungovat, dojde ve velmi krátkém čase k tomu, že místo vzduchu s objemem kyslíku 21 % jsou do spalovací komory přiváděny spaliny. Ty mají stále vyšší koncentraci a objem CO ve spalinách, které se nekontrolovaně šíří do obytných prostor, exponenciálně roste.

Případy, kdy se vlivem nefunkční spalinové cesty otrávili obyvatelé domů či bytů, jsou bohužel až příliš časté. Proto je třeba, aby i spalinové cesty, které slouží pro odtah spalin od spotřebičů na plynná paliva byly pravidelně čištěny a kontrolovány.

Pokud autorovi zmíněného článku jde, jak píše, o to, aby cena za používání zemního plynu pro vytápění a ohřev TUV neustále klesala, potom nechápu, proč je podle nového technického předpisu GAS TPG 704 01 nutno před uvedením spotřebiče do provozu změřit množství CO ve spalinách? Vždyť spotřebič je přece bezprostředně po seřízení, a podle tvrzení jiného z odborníků na plyn přece „ve spalinách od zemního plynu při správně seřízeném spotřebiči žádný oxid uhelnatý není“. Takže na jedné straně dělají a dělali kominíci úkony, které podle autora článku nemají smysl a pouze prodražují cenu za používání zemního plyn, na druhé straně, kvůli bezpečnosti je činnost kominíků (zrušené měření podle zákona 86/2002 Sb.) nutno nahradit něčím jiným (např. již zmíněné měření CO).

Tím bych mohl svoji reakci ukončit. Nicméně aby se autor článku na portále ČSTZ dostal ke svému oblíbenému tématu NV 91/2010 Sb., vybral si jako záminku můj článek v Kominickém věstníku, respektive jen část věty a to, že požár mohou způsobit spaliny o teplotách vyšších než 85oC. Pokusím se tedy dále toto své tvrzení obhájit tak, aby to bylo jasné i těm, kteří se v požární bezpečnosti a spalinových cestách moc nevyznají.

 

 

 

 

Požární bezpečnost spalinových cest je třeba vnímat ve dvou rovinách:

 

Požární odolnost pro směr působení z vnitřku ven (požár vzniká vlivem teploty spalin) a to

-         při běžném provozu 

teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se u komína smí při teplotě prostředí 20°C dosáhnout nejvýše 85°C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle technických norem, nebo zkouškou podle zkušební normy výrobků při zachování rovnovážného stavu a při zkušební teplotě v souladu s označováním výrobku.

-         při vyhoření sazí

teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se u komína smí při zkušební teplotě 1000°C, která je udržována po dobu 30. minut a při teplotě prostředí 20°C, dosáhnout nejvýše 100°C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle prEN 13216-1 nebo zkouškou podle odpovídající zkušební normy výrobků.

 

Požární odolnost pro směr působení z vnějšku ven (požární bezpečnost jednotlivých požárních úseků při šíření požáru)

-         musí splňovat požadavky odpovídajících zkušebních norem pro šachty a vedení (v souladu s klasifikací pro požární odolnost).

-         u komínů s umělohmotnou komínovou vložkou je výrobce povinen uvést odpovídající klasifikaci vnitřní komínové vložky pro chování při požáru. 

 

Všeobecně:

Veškeré požadavky na požární bezpečnost staveb vycházejí mimo jiné i z tzv. požárně technických charakteristik materiálů. Maximální povolená teplota povrchů hořlavých látek v blízkosti spalinových cest je dána EN 1443 a dalšími, např. zkušebními normami.

Dopady tohoto požadavku v praxi je možno ověřit přímo u výrobců spalinových cest. Z označení výrobků vyplývá, že je pouze jediný případ, kdy je systémová spalinová cesta označena jako  O00 (vzdálenost od hořlavých konstrukcí 0 mm) a to jsou soustředné plastové vzducho/spalinové cesty pro kondenzační kotle. Ostatní - např. spalinové cesty určené pro spotřebiče na plynná paliva typu B a C mají požadavky na vzdálenost O60 apod. To znamená, že teplota povrchu vzducho/spalinové cesty při jejím běžném provozu je tak vysoká, že dokáže rozehřát dřevěnou konstrukci, která je umístěna v menší vzdálenosti než 6 cm. na vyšší teplotu než 85o C. Dokonce je jistě odborníkům známo ustanovení normy o tom, že u jednovrstvé spalinové cesty označené jako T080 (teplota spalin 80oC) se přímý styk s hořlavou konstrukcí nedoporučuje.

Dalším problémem bývá vedení spalinové cesty uzavřeným prostorem, který se může přehřát apod. Zároveň je tu pořád možnost úniku spalin netěsnostmi vadně provedené spalinové cesty do okolních prostor (např. ve stropech apod.)

Z uvedených normových ustanovení tedy vyplývá, že teplota spalin, která je vyšší než 85oC., je nebezpečná. Jsou to např. případy, kdy je stropní trám přímo opřen o jednovrstvou spalinovou cestu, nebo kdy je dřevěná konstrukce součástí uzavřeného prostoru, kudy je spalinová cesta vedena apod.

Teploty spalin u spotřebičů na plynná paliva v domácnostech se pohybují v rozmezí od cca 50 oC (kondenzační kotle) až do cca 200 oC (ostatní + zásobníkové ohřívače TUV). U technologických spotřebičů na zemní plyn jsou teploty spalin ještě daleko vyšší.

 

A proč je v normách požadavek na mezní teplotu uveden? Je to právě z důvodu požárních charakteristik materiálů.

Pro příklad uvádím charakteristiku dřeva – borovice z hlediska dodržení požární bezpečnosti:

(převzato z www.tlakinfo.cz)

Hustota 414-510 kg.m-3, výhřevnost 18 500 - 21 000 kJ.kg-1, index hořlavosti více než 2,1, vlhkost 9% hm., bod hoření 255°C, teplota vznícení 399°C, sklon k tepelnému samovznícení. Teplota samovznícení 80°C, teplota žhnutí 295°C. Při skladování chránit před zdrojem tepla s teplotou větší než 80°C. Vhodné hasivo: Voda, voda s přísadami smáčedel, lehká pěna. V uzavřených prostorech vodní pára nebo plynná hasiva. Lze použít i prášky A-B-C-D-E.

Ostatní dřevo má různé teploty při skladování, ale nejsou vyšší než 120oC. Ještě nižší teploty doporučené pro skladování pak mají různé materiály z dřevních hmot atd.

Z výše uvedeného (bohužel jak pro koho) vyplývá, že ať už je ve spotřebiči spalováno jakékoliv palivo, musí spalinová cesta splňovat normové požadavky a je nutno ji pravidelně čistit a kontrolovat a to ať již z hlediska požární, tak i z hlediska provozní bezpečnosti. Pokud budu např. ve svém bytě, umístěném v bytovém domě, využívat k topení kondenzační kotel na zemní plyn, a k odvodu spalin nad střechu domu použiji spalinovou cestu z plastu, musím i přes jistě odmítavé tvrzení některých odborníků na plyn, zajistit požární bezpečnost této spalinové cesty a to z pohledu přestupu požáru mezi požárními úseky. Není vůbec výjimkou, kdy vlivem nedokonalého spalování u spotřebičů na zemní plyn byly ve spalinové cestě usazeny saze. Taky jsou zdokumentovány případy, kdy došlo k přehřátí kondenzačního kotle na zemní plyn tak, že sám sobě dokázal roztavit „vnitřnosti“, nebo kondenzačního kotle, který vypustil do přisávání vzduchu teplotu tak vysokou, že to plastové potrubí zdeformovalo. Jen zázrakem nedošlo k požáru.  To už je ale další věc na samostatný článek.

Možná by nebylo na škodu, kdyby se autor zmíněného článku na stránkách ČSTZ zabýval zvyšováním bezpečnosti tam, kde je uznávaným odborníkem a nesnažil se najít způsob, jak s heslem „snížení nákladů na zemní plyn“, přesunout provádění kontrol a čištění spalinových cest od kominíků k jiným řemeslům, která ale v tomto oboru nemají žádné vzdělání a už vůbec ne žádné vědomosti a praktické zkušenosti.

Ing. Jaroslav Schön



 

  Položek: 0 Celkem: 0 Kč
 

www.podlahybradac.cz

Copyright © 2021 MASTR
Web created by SMART soft , redakční systémy a internetové obchody